Mgr. petra kolafa

Krásný den,

moc ráda bych se vám představila.  Jmenuju se Petra Kolafa. Ano správně, je to Kolafa a není to ani Kofola a ani Kolafová. Proč to tak mám? Protože se mi chtělo, líbilo se mi to tak a ať si okolí říká co chce, mě to přijde hravé a mám to tak ráda.

Líbí se mi totiž brát život jako hru plnou potencialit.

I proto dnes stojím na vlastních nohách jako podnikatelka a podnikám v oblasti, kterou miluji. Totiž v oblasti sebepoznání a seberozvoje. Pomáhám lidem ke zvýšení duševní pohody. 

 

Jsem tedy akreditovaný terapeut Cesty, art life coach (journey life coach, coach pozitivní psychologie) a akreditovaná lektorka jógy. Jsem autorka E-booku o tom, jak si efektivně poradit s emocemi a máma dvou kluků domškoláků.

Bezkonkurenčně miluji ten pocit, když skončím individuální sezení s klientem a on září, svítí. A já mám tolik energie, že bych mohla jít běhat!

 

Jsem vděčná klientům za jejich otevřenost, důvěru a hlavně jsem nekonečně vděčná za to, že mám efektivní nástroje, jak lidem pomoct doopravdy, ne jen o věcech do nekonečna mluvit.

A stejně to mám po jógových lekcích a programech –  když skončí náš každotýdenní transformation circle, kde jógujeme, tancujeme a meditujeme, ani bych nepotřebovala jít spát 🙂

Samozřejmě se celé moje podnikání a vlastně celý život točí podle mojí ženské cykličnosti, takže střídám role dynamické výletnice a průvodkyně pro děti domškoláky, jogínky a podnikatelky

s pečující mámou a terapeutkou, vlnivou ženou.

Pak se přehoupnu do kreativní fáze, kdy jsem malířkou posvátné geometrie, švadlenkou a stvořitelkou e-booků, webu, programů atd.

A v neposlední řadě v tom cyklu stojí moudrost a klid prostého bytí sama sebou v přítomnosti v té čtvrté fázi.

Jak už jsem říkala, moje velké téma v životě je sebepoznání, seberozvoj a taky téma emocí. Dnes, když přijdou v naší rodině emoce, autenticky vyjádříme, co se v nás děje, a ostatní v řádech desítek vteřin pochopí, co je potřeba. Žijeme v otevřenosti, vzájemném přijetí a lásce. 

Náročnými situacemi procházíme s tím, že zůstane zachováno naše vzájemné pouto, sebehodnota i sebeláska. A  že těch náročných chvil je za den spousta – Ptáte se proč? 

Učím totiž doma svoje dva syny, z nichž jeden byl obdarován hyperaktivitou – ADHD. Takže doma je plno energie a testosteronu od rána do večera 🙂 

Ano, teď je to v mnoha ohledech život, jaký chci mít. Jsem vděčná za to, že se mi plní sny a přání.

Třeba mám přesně toho pejska, jakého jsem si přála – a nebylo to tak, že by to bylo nějaké extra úsilí. Prostě jsem cítila, že ho chci. Děti ho taky chtěly. Jenom ta konkrétní rasa, barva a pohlaví nikde nebyla k mání. Pak přišla chvíle, kdy jsem už  v bytě chodila a cítila, jaké to bude, až tam bude pobíhat štěně. Kde bude mít pelíšek, kde bude mít misku atd. Jaké to bude, až budu cítit teplo pod rukama, až ho budu hladit po jemném kožíšku. Ale pořád jsme nevěděli, kde ho vezmeme… A pak najednou v neděli večer mi přišel nápad – jdi se podívat na tuto konkrétní inzerci. A byla tam. Naše milovaná Rozinka. Hned druhý den jsme si ji přivezli a do života nám vstoupila další hravost a veselost a taky něžnost a jemnost. 

Podobně to bylo energeticky s partnerem, nebo s koupí bytu či nalezením jógového studia. Prostě tam byla velmi mocná energie, víra a silná emoce na začátku a díky tomu se všechno spojilo tak, jak mělo. A i z toho důvodu mi právě emoce a práce s energetickým systémem připadají na světě obrovsky důležité a vážím si jich.

Vždycky to tak ale nebylo, že by mi všechno fungovalo. Byly chvíle, kdy mě emoce válcovaly. A kdy jsem neměla energii vůbec na nic. Kdy ve mně bylo úplné temno a ani jsem nechtěla žít.

Už v dospívání pro mě emoce byly něco jako by špatného a když jsem je cítila, měla jsem pocit, že jsem nějak horší, vadná.

Pomohlo mi tehdy prostě odjet. Na rok zmizet na jih Francie v rámci Erasmu. Studovala jsem češtinu a francouzštinu a pak ještě po návratu Učitelství 1.stupně na VŠ. Byl to rok 2008-2009 a byla to bezstarostná doba plná slunce, vůně levandule, tepla, křupavých croissantů, francouzských stávek, sangrie, přátelství, moře… Francie je dodnes mému srdci velmi blízko… A tam jsem i poprvé zkusila jógu, která je dnes neoddílnou součástí mé práce. I když tehdy mi připadala jako totální nuda 🙂 🙂

Ale pak jsem se vrátila. Rozešli jsme se s tehdejším přítelem a přišel můj současný manžel a tím šlo zase všechno nahoru. Učila jsem pár let i ve škole… Jenže pak po pár letech přišly děti a ne ledajaké. ADHD staršího synka se projevovalo od začátku… Bylo vyčerpávající s ním někde být, cestovat bylo skoro nemožné, setkávali jsme se s velkým nepochopením. A já byla postupně čím dál tím víc vyčerpaná a na dně. Po rodině jsem křičela, i jsem občas něčím hodila. Vzteky jsem si zničila třeba i mobil a na plácnutí sebe nebo dětí taky někdy došlo. 

Vztek a frustrace a osamělost a vyčerpání vykypěly a byl z toho ohňostroj emocí na všech stranách, rozhádanost, uraženost, vina. Jak s dětmi, tak s mužem.

Úplné období temna bylo, když jsem byla s dětmi doma někdy uprostřed šestileté rodičovské, děti zlobily, ničily věci, ubližovaly si navzájem a já jsem si připadala bez pomoci, vysílená a jen jsme se točili v kruhu potlačování vzteku – výbuchu vzteku – viny. Vážila jsem o 10 kg více, chtěla jsem se rozvést. Měla jsem pocit, že muž je jen na fotbale nebo v práci. Nad vodou mě drželo jen pár věcí, kromě jógy pak asi ještě zpívání ve sboru a širší rodina. Ani na malování jsem neměla sílu.

Pak pro mě nastal zlom. Rozhodla jsem se pro výcvik akreditovaného Terapeuta Cesty od Brandon Bays a to mi úplně změnilo život. Ten výcvik tehdy stál více než 100 000 korun a musela jsem na něj dát úplně všechny peníze včetně úspor pro děti, na rodičovské toho člověk moc nenaspoří. Ale já jsem uvnitř cítila ten drive. Pamatuji si, jak jsem si myslela, že až tu (pro mě tehdy obrovskou) sumu odešlu, zboří se svět. A pak přišla ta chvíle, kdy se to stalo. Klikla jsem a peníze už byly jinde. A nic se nezměnilo. Bylo dál hezky, ptáci dál zpívali, svět se nezbořil a já jsem si otevřela dveře k něčemu, co mi už navždy změnilo život.

Vzpomínám si na to, že po prvním semináři jsem seděla doma a namalovala velmi jemnými barvičkami skoro neviditelný obraz: I love myself. 

A tam to začalo, začala jsem se mít ráda. Začala jsem si sama sebe vážit. Uvědomila jsem si, jak jsem k sobě byla kritická, přísná a krutá a že nikdo jiný mě nebude mít rád víc než já sama sebe. 🙏

Postupně díky dalšímu čištění sebe, svého energetického systému, svého systému přesvědčení, starých traumat atd. jsem se mohla konečně otevřít a prostě začít být autenticky sama sebou, ať si říká kdo chce, co chce.

Zlom pro mě nastal hlavně v tom, že :

  • jsem se začala mít ráda
  • jsem změnila svůj pohled na svět
  • jsem začala být soucitnější k sobě i k ostatním 
  • jsem se naučila emoce cítit zdravě
  • jsem se naučila pracovat s emocemi i u dětí a uznat je i u muže, aniž bych si je brala osobně
  • jsem sama sebe opečovala a dala se na první místo
  • jsem změnila svá nezdravá přesvědčení a vyléčila stará zranění a traumata
  • naučila jsem se, jak vyživit sama sebe bez vysávání partnera
  • poznala jsem svou hodnotu
  • naučila jsem se to nevzdávat, mít naději
  • zjistila jsem svůj typ v Enneagramu a Human designu 



No a z téhle nové energie tvořím a žiju. Život se mi zdá jako něco krásného, jako taková nevinná hra plná možností. 

A já si to užívám. Třeba hodně čtu. Jsem totiž vášnivá čtenářka. Když mě nějaké téma zajímá, přečtu o něm všechno, ať už jde o emoce, tvoření peněz, ADHD, respektující výchovu, human design, čakry, cykličnost, enneagram… cokoli.

Jsem taky  milovnice odstínů modré a tyrkysové, malování, slonů, psů kavalírků, Francie. Jsem vegetariánka a miluju teplo. 

Pochopila jsem, že si můžu dělat věci tak, jak mně se líbí, i když většina lidí to má třeba jinak. Že není potřeba se nikomu zavděčovat. (A ani nejde se zavděčit všem).  Že nemusím do syna ládovat prášky na ADHD. Že můžu učit děti doma. Že si můžeme cestovat kdy chceme. Že můžu podnikat v tom, co miluju. Že dokážu lidem pomocí Cesty pomoct. Že můžu malovat. Že mám sílu zachránit partnerství, když tam nasměruji pozornost pozitivně. Že můžu být a jsem 100% zdravá a štíhlá. Že můžu dát na první místo ve svém životě sama sebe. Že nemusím hrát hrdinku. Že si můžu říct o pomoc a že můžu říkat ne. Že prostě není potřeba, aby ten život tady byl nějaké slzavé údolí, a že je to celé na mně. Že si můžu vybrat cítit se dobře.

Změna vědomí vychází z našeho nitra

Možná jste si všimli, že v mém logu najdete symbol Vescia Piscis a slunce. Ten tvar jako takový symbolizuje harmonii ženského a mužského elementu a zároveň bránu stvoření. Mým tématem je totiž rozvíjení vztahů, protože společně vytvoříme více.

Slunce je tam proto, že jsem znamením lev a proto, že se umím napojit na potřeby lidí a pomoci jim vybrat tu pozitivní možnost, co je s nimi energeticky v souladu. Aby se napojili na to světlo, které je tady pro ně. 

A já si na tom slunci taky frčím. Miluju, když svítí, a i když zrovna není slunečný den, vím, kde energii brát a jak o ni pečovat. 

Vidím život takový, jaký ho chci vidět, a on se takovým stává. Kam zaměřím pozornost, to roste. 

Věřím, že všechno se dá vidět jako dar a jako něco, co nás posouvá dál.

Věřím, že žiju to, co si tvořím.

kontakt