Enneagram? K čemu mi to bude?
Enneagram?K čemu mi to bude? S konceptem Enneagramu jsem se setkala poprvé v roce 2021 a od té doby na něj nedám dopustit. Přesná historie jeho vzniku je neznámá a našli byste o ní různé teorie. Každopádně jde tady o systém 9 typů, tak zvaných fixací (ega), z nichž každý z nás má jeden hlavní převažující typ, který ovlivňuje naše chování, obranné strategie, růst, celý život. Fixace je vlastně takový obranný mechanismus, který jsme získali v dětství a který pak určuje naše opakující se životní témata a může nás silně omezovat, ale díky zvědomění svého typu můžeme růst a osvobodit se od nezdravých strategií chování. Toto není typ osobnosti, protože vy jste ve své podstatě nádherné dokonalé stvoření, toto je obranná strategie, která pokud je na ni nahlíženo vědomě a zdravě, se dá žít i jako určité dary a výhody. Potom tou svou esencí prozařujete ostatní. Může to být esence míru, božského propojení, lásky, jedinečnosti, kreativity, moudrosti, bezpečí, radosti, nebo třeba síly. Co to znamená v praxi ? Pro mě to třeba znamenalo, že jako „devítka“, typ tzv. mírotvůrce, ale taky usmiřovatel, chameleon, světec, léčitel, sebe-umrtvovač a nikdo výjimečný jsem celý život vlastně popírala sama sebe. A tohle zjištění bolelo. Někteří lidé, když se poprvé dozví o svém typu, tak hodně pláčou. A to se stalo i mně. Říkala jsem si: ,,Jak jsem si to mohla všechno dělat?“ Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Zakazovala jsem si být vidět A co že jsem to všechno dělala? No třeba jsem něco odkývala, i když jsem stejně rovnou věděla, že si to udělám po svém, nebo to ani neudělám, ale nechtěla jsem jít do konfliktu. Vyhýbala jsem se kontrole. Třeba jsem měla dva omluvné listy ve škole, jeden pro učitele a druhý pro rodiče a omlouvala jsem se, jak jsem potřebovala. Byla jsem jedničkářka a bez průšvihů, ale prostě jsem si toto chtěla kontrolovat sama. Když mi někdo říkal, co mám dělat, nesnášela jsem to. Navrch jsem byla smutná bez energie, ale uvnitř kypěl vztek. A ten jsem si zakazovala. Když jsem si dovolila se rozveselit, rozesmát, často to skončilo nějakou blbou srandou ostatních, nebo odmítnutím a mě to donutilo se stáhnout, zmenšit. Slíbila jsem si, že se nebudu nekontrolovaně radovat. Věřila jsem, že nejsem dost dobrá, když nemám emoce pod kontrolou, ale i celkově. Když se mi něco dělo, snažila jsem se být důstojná a dělat, jako že je mi to fuk, ale vůbec nebylo. Buď to šlo pak ven výbuchem, nebo s alkoholem. Přísahala jsem si opakovaně, jak nebudu vzteklá, ale pak se to stejně znovu a znovu dělo. Hlavně pak na děti, nejvíce na to s ADHD. Dokázala jsem být až agresivní, hlavně když jsem byla bezmocná a když mi děti nějak ublížily. Zakazovala jsem si být vidět, připadala jsem si nehodná, ne dost dobrá. Nesmím jít do konfliktu Snažila jsem se být milá, zodpovědná, laskavá, ale pod tím vším byl vzdor, zahořklost, zuřivost. Nesnesla jsem přehlížení a můj život ovládala přesvědčení jako třeba: Nesmím jít do konfliktu Nesmím ublížit Nesmím cítit vztek Nesmím být cílem útoku Nesmím se odevzdat kontrole Nesmím být bezcenná a přehlížená … a to se všechno dělo. Ptáte se jaký to mělo všechno dopad? Byla tam únava, vyčerpání, neschopnost radovat se a blbnout, ztráta sebe sama… Získala jsem soucit Pamatuji si i třeba, jak jsem se poprvé dozvěděla o enneagramovém typu svého muže. Úplně mě to rozhodilo. Říkala jsem si: ,,A s tímhle mám jako žít?“ Chtělo se mi utéct, brečet, měla jsem pocit, jako by mě někdo zašlapával do země. Měla jsem na to hodně procesů Terapie Cesta a po čase jsem došla k tomu, že on ty věci dělá nevědomě, nedělá mi vůbec nic schválně. Pochopila jsem, které jeho chování (ač mě třeba rozčilovalo) je vlastně vyjádřením péče a lásky. Po pár letech, co jsem se enneagramu věnovala, dokonce viděl mou prezentaci, kterou používám pro kurzy enneagramu a individuály, a to mu dovolilo lépe pochopit sám sebe, mne i děti. Přišel vzájemný soucit, víme, že když nás něco štve, je to naše, ten druhý to nedělá schválně. Že některé chování je jen obranná strategie, která člověku „pomáhá“, aby něco necítil. Už se taky nesnažím pocity ostatních tlumit a napravovat, nechávám je jim. A co ty další typy? Moc ráda vám povím i o těch dalších typech. Jen v největší stručnosti, protože projít si je do hloubky je na hodiny, dny, měsíce… je potřeba pozorovat sám sebe, být k sobě upřímný a nebát se podívat i na to zlé. Člověk taky může být v různých obdobích více v nějakém čísle, třeba já v temných fázích duše inklinuji ke drama queen „čtyřce“, někdo třeba má fixaci v bojovné „osmičce“ a s malými dětmi inklinuje k mírumilovné devítce… Je to dlouhodobé zkoumání sebe sama. S pomocí odborníka se to může zkrátit. Samozřejmě to celé velice zjednodušuji, protože v enneagramu se pracuje ještě s podtypy, liniemi pohybu, tzv. křídly, takže celé je to trošku složitější, ale pro nejzákladnější přehled se mrkněte níže: Výsledek Já jsem postupně vyčistila (a dál čistím) pomocí Terapie Cesta ty nejhorší strategie a došla jsem k tomu, že moje „devítka“ mi nese i nějaké dary. Třeba takové: Že mám v sobě esenci mírumilovnosti, jemnosti, klidu, přijetí Naučila jsem se cítit zlost a vím, že je to moje obranná síla, pomáhá mi stavět hranice Začala jsem používat tuto svou sílu a energii Dělám, co potřebuji já, a ne to, co přinese harmonii ostatním Akceptuji svou důležitost, už se neponižuji
K čemu mi posloužila autonehoda
K čemu mi posloužila autonehoda Ve 37 letech jsem zažila svou první autonehodu jako řidička. Nutno hned na začátek podotknout, že nikomu se nic nestalo a autem se pak dalo odjet. Což je obří štěstí, protože mě nabralo jedno ze tří obrovských vojenských aut (Tatra Titus) v konvoji na dálnici. Hned po nehodě mi řidič doporovodného vozidla říkal: ,,Z toho auta není nic vidět! On vás vůbec neviděl!“ Myšleno řidič vojenského auta. Ze začátku jsem byla relativně v klidu. Byla jsem šťastná, že se nikomu nic nestalo, měla jsem v autě ještě mladšího syna a štěně. Dokonce mě napadlo, že třeba i dostaneme něco od pojišťovny za to, že nám poničili auto. Byla jsem absolutně nevinná a čekala jsem, že se vše rychle vyřeší. Bohužel to nikdo nenatočil (my kameru nemáme, v daném místě prý není a ani v jednom ze 4 aut vojenského konvoje prý zrovna nefungovalo nahrávání…) a ze spolupráce postupně (pro mě nečekaně) nastalo handrkování o vině. Já to zvládnu Já chtěla být nejdřív silná, řekla jsem muži, ať z práce nejezdí, že to zvládnu sama. To jsem ale netušila, co mě čeká. Já, pětiletý syn a půlroční štěně proti hordě policistů a vojáků, kteří se na mě ve finále ještě snažili svalit vinu. Několikahodinové martyrium v horku, s minimem jídla a hlavně pití pro ty malé. No nic hezkého. Velmi zajímavé bylo, že jak se stupňoval stres, a pochopila jsem, že se vše otáčí proti mně a že jsem tam sama, mozek úplně vypověděl službu. Prostě jsem si nepamatovala, co přesně se stalo. Bylo tam úplně bílo. Nevěděla jsem, jakou rychlostí jsem jela, kolik kde bylo pruhů, kdy a kde jsem kam přejela, nic. Pamatovala jsem si, jak jedu do kopce, vpravo mám ta vojenská auta, jsou fakt blízko, třese se na nich to zelenohnědé maskování, chci od nich být co nejdál a pak najednou už jen náraz do pravé zadní části auta, jakoby nás nabral fakt obrovský gymball. Hned po nehodě jsem se snažila zůstat klidná a vytřásla jsem tělo a hlavně jsem opečovala syna. Hned na místě jsme udělali miniproces terapie Cesta a díky tomu nenastalo u syna trauma. Bere to jako úplně v klidu zážitek. Já jsem tedy vše musela fyzicky vytřást, vyplakat, několik procesů terapie Cesta jsem musela absolvovat a i když se nikomu nic nestalo, auto bylo pojízdné a úřady celou věc odložily, byla to pro mě prostě rána. Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Mělo se to stát Bylo zajímavé, jak vše k té nehodě vedlo. Pár týdnů před nehodou jsem byla s dětmi na vojenské přehlídce a pamatuji si, jak mě to tam rozplakalo. Oslavy násilí, bezmoc toho, kdo na sobě maskáč nemá… (Mimochodem ještě pár týdnů po nehodě mi pak maskáčový vzor zvedal tepovku, ale to Cesta taky vyřešila). Ten den nehody jsme odjížděli z prázdninového areálu, kde jsme byli s přáteli. Mně se ztratil čip na obědy, ostatní jeli proto dříve a vzali i staršího syna. Čip se pak našel na recepci na zemi. Já jsem mezitím objela celý areál, takže jsme se oproti ostatním zdrželi cca o 10 minut. Potom cestou bylo mladšímu synovi v autě špatně, přendávali jsme sedačku dopředu, kde jinak nikdy nejezdí (kdybych si ho nevzala dopředu, vojenské auto by ho bývalo nabralo přímo u něj), vyndávali jsme cestou na odpočívadle štěněti klíště… všechno nás vedlo přesně k tomu úseku, kde pracovali silničáři bez trojúhelníku, kterým se narychlo snažila vyhnout ona vojenská auta. Z pravého pruhu uhýbali do prostředního, ve kterém jsem ale bohužel už jela já. V malém stříbrném autíčku, které nebylo z toho monstra vidět. Prostě to tak mělo být. Absolutně bez debat. Nečekaná pomoc Celou dobu, co se ta bouračka řešila, jsem byla v komunikaci se svým mužem a se ségrou. Muži jsem řekla, že to zvládnu, ať nejezdí. (Ano, chyba, vím 🙂 ) Taky úplně neměl jak, když jsem auto měla já. Se ségrou jsme mezi sebou vždycky měly nějaký instinkt, vyhrávaly jsme spolu hry a dokázaly jsme vycítit, jak je té druhé. A ona vycítila, že to není dobré, a přijeli se svým mužem za mnou. Přijeli tedy až poté, co jsme dokončili všechno vyslýchání, podepsala jsem výpověď a poodjela pryč. Navždycky si budu pamatovat, jaký to byl pocit, že přijeli. Že mě v tom nenechali samotnou, že mě přijeli podpořit. I teď mě to dojímá. Konečně jsem se mohla fakt rozplakat a pustit to. Předala jsem jim synka, vzali ho k babičce za bráškou a bratránkem a já jsem jela sama domů. Před domem jsem to v autě všechno pustila už na maximum. Strach, paralýzu, vztek, bezmoc, vinu, bolest, hněv na ty vojáky, jak si můžou dovolit házet vinu na bezmocnou ženu, hněv na ty dopraváky, že tam neměli trojúhelník, že si ho tam rychle dali a pak lhali. Hněv na ty nelidské policistky, co se u mě střídaly. A potom všem přišla vděčnost, že se vlastně nic nestalo. Došlo mi, že celá ta situace nese dary: že jsem zvládla dopravní nehodu na dálnici s vojenským autem, jsem silnější získala jsem zkušenost, jak toto zprocesovat (třesení jako děláme na transformation circle hned po nehodě, vyplakat, samoproces Terapie Cesta hned po příjezdu…) došlo mi, že syn z toho nemá trauma, pro něj to bylo jen žďuchnutí uvědomila jsem se, ža ač se snažili hodně, nedala jsem se, nenechala jsem je to na mě celé hodit už se nemusím bát, kdy se mi stane první autonehoda, mám to za sebou 🙂 vyčistím další věci Taky jsem
Vykresli to ze sebe ven
Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo. Kreslila jsem, co se od rána dělo. Všude napatlaný med. Zničené okno. Odpor dětí k učení. Bordel v dětském pokoji. Kosočtverec vyrytý do poličky a do zdi. A pak přišly na řadu Karty emoční 1.pomoci a tam: Vykresli to ze sebe ven. A už to jelo. A po pár vteřinách bylo dobře! Jak na to Potřebujete větší papíry, ideálně A3 a lepší jsou čtvrtky, normální papír by mohl padnout za oběť emocím. Doporučuji tlustší tužky a větší množství, ne žádné drahé tužky či tintítka. Je možné, že je velmi rychle vypíšete a taky zlomíte. Mějte věci po ruce, nestihnete nikde nic hledat uprostřed emoce. Bez kontroly nechte běhat tužky po papíře, o výsledek se nestarejte. Obrat bude velmi rychlý. Úleva přichází až nečekaně. Já za sebe tuhle techniku zbožňuji. Stojí na pomezí mezi 2. a 3.krokem zacházení s emocemi, jak o nich píšu v E-booku Jak si poradit s „negativními“ emocemi. Energie emoce je přeměněna, ale ne do životní energie, ale do „uměleckého díla“. Což je za mne úplně v pořádku. Napište mi, jak se tahle jednoduchá technika pro práci s emocemi osvědčila vám! Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More O autorce Mgr. Petra Kolafa Můj život je zasvěcen vztahům a dvěma úžasným, energickým synům, kteří jsou vzděláváni doma, přičemž jeden z nich čelí výzvě ADHD a je bez medikace. Tato cesta mi poskytuje hluboké poznání a nepřetržitou motivaci pro osobní růst a práci s emocemi. Proto si moje duše vybrala věnovat se Terapii, Józe a kreativitě. VÍCE SI MŮŽETE PŘEČÍST / POSLECHNOUT ZDE. Stáhněte si zdarma: Karty emoční první pomoci Co pro sebe můžete udělat, abyste se přepnuli do stavu uvolnění a léčení? Vytiskněte si kartičky, rozstříhejte, zamíchejte a vytahujte ve chvílích, kdy vás emoce přemůžou. Stáhněte si Karty emoční první pomoci ZDARMA I VY CHCI karty ZDARMA Ochrana osobních údajů. Obchodní podmínky. O autorce. Copyright ©2023 Petra Kolafa. Všechna práva vyhrazena. Přidejte se mezi nás: Facebook-f Instagram
Jak a proč ovládat svoje myšlenky
Jak a proč ovládat myšlenky Čím dál častěji se setkávám s tím, že lidé mají problémy spíše ve vlastních myšlenkách, než v realitě. Proto je dobré si uvědomit, nad čím vlastně opakovaně přemýšlíme. Protože to ve svém životě prohlubujeme. Ovládání svých myšlenek může mít mnoho dalších pozitivních vlivů. Pomáhá to zlepšit koncentraci, snižuje to stres a úzkost a umožňuje nám to efektivněji řešit problémy a tvořit svůj život. Benefity 1. Snížení stresu a úzkosti: Ovládání negativních myšlenek a emoční regulace sníží úroveň stresu a úzkosti. 2.Posílení pozitivního myšlení: Ovládání myšlenek může pomoci podporovat pozitivní a optimistický přístup k životu a tvoří naši realitu i budoucnost. 3.Zlepšená koncentrace: Kontrola nad vlastními myšlenkami vám umožní lépe se soustředit na úkoly a zvýší produktivitu. 4. Emoční stabilita: Získání kontroly nad myšlenkami vám umožní lépe se vyrovnávat s emocemi a reagovat víc uvážlivě. 5. Evoluce: Rozvíjíme se, místo abychom stáli na místě nebo se točili v těch stále stejných vzorcích (!) Tyto benefity mohou přispět k celkovému duševnímu i fyzickému zdraví a kvalitě života. Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Schopnost mozku se změnit Tato schopnost je vrozená a nazývá se neuroplasticita. Je možné ji definovat jako schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit se v průběhu času. Jedná se o proces, při kterém se mozkové buňky (neurony) mohou přizpůsobovat a reorganizovat, což umožňuje učení, paměť a adaptaci na nové podněty a prostředí. Tato schopnost je pro člověka klíčová. Nové synaptické obvody mezi neurony v mozku tvoříme díky učení a díky zkušenostem a prožitkům. Když se něco učíme, stavíme na předem vytvořených synaptických obvodech obvody nové. Nejlépe si pamatujeme to, kde figuruje nějaká emoce, a pomocí asociace tvoříme nové neurální sítě, jejichž zapamatování prohlubujeme jak jinak než opakováním. Mohou se nám takto například propojovat určité vzpomínky, lidé, místa a pocity. Jakmile na něco opakovaně myslíme, dokola si to přehráváme, neurony v mozku se začnou aktivovat (pálit) a na synapsích se uvolňují chemické látky, které jim umožňují zformovat silnější spojení. Neurony, které spolu pálí opakovaně, se tedy propojují pevněji, což v realitě znamená, že to, na co opakovaně myslíme, se v našem mozku upevňuje. To, čemu se věnujeme opravdu intenzivně, má potom v našem mozku specializované neurální sítě. Tyto neurální sítě se nám tvoří i po nepříjemných zážitcích, třeba nehodách. Je to proto, že na ně myslíme opakovaně, jsou spojeny s emocí, a stala se z nich tak trvalá vzpomínka. Určitě se vám někdy stalo, že vás vaše mysl odvedla automaticky z myšlenky A do myšlenky B, aniž byste si toho všimli. Je to totiž ten nejjednodušší – nevědomý způsob myšlení. Příklad: Vaše děti neustále něco potřebují a chtějí něco kupovat. Možná máte aktuálně hluboko do kapsy. A tak vždycky, když začnou něco chtít, začnete se cítit ve stresu, tělo se nahrbí, vy začnete být podráždění a hlavou vám jedou myšlenky typu: ,,Musím platit tohle a tohle a tamto a nevím, kdy mi přijdou peníze… Co když to nezaplatím… Skončím na ulici jako bezdomovec… “ A cítíe se děsně. Pak se možná taky někdy probudíte a místo, abyste byli vědomí a spokojení v pohodlí peřiny a vychutnali si to, začnete myslet na to, co vás dnes nekomfortního čeká, jak to bude nepříjemné a tak dál a dál… Nebo třeba když potkáte někoho, kdo je podobný člověku z vaší minulosti, se kterým to neskončilo zrovna nejšťastněji… může se aktivovat zase jiná neurální síť a kolotoč myšlenek a nepříjemných emocí je opět na světě. Ani si to neuvědomíte a vaše neurální síť zformovaná z vašich opakovaných myšlenek, jednání, pocitů, činností, emocí, prožitků a dovedností vás opět dovedla někam, kam nechcete. (Do „negativních“ emocí) A když každý den zpracováváte stále dokola tytéž myšlenky, neurální sítě se stanou automatickými, nevědomými a rutinními. Já osobně toto považuji za jeden z největších problémů dnešních lidí. Potkávám se s tím u svých klientů opakovaně. Necháváme se nachytat do „pasti“ svých vlastních myšlenek, a i když je v našich životech všechno / většina věcí v pořádku, naše mysl nám stejně nedá klid a my se „zbytečně“ trápíme. Stres On to ale nemyslí zle, on nás chce chránt. Neokortex v našem mozku přirozeně pracuje tak, že se nás snaží připravit na to, co by mohlo nastat. Chce nás ochránit před něčím nebezpečným. Většinou nás dnes nemusí chránit před divokými zvířaty, témata jsou dnes jiná: hypotéka, problémy v partnerství, finance, děti, politika, problémy v zaměstnání a podobně. Když tedy náš neokortex neustále vymýšlí, jak nás ochrání, postupně se naučíme startovat stresovou reakci v těle pouhými myšlenkami. Potíž je v tom, že: mozek a tělo nepoznají rozdíl mezi tím, co zažíváme a co si myslíme. Jak jsem zmiňovala, třeba ležíme ráno v posteli, ale s probuzením se nám spustí asociace myšlenek týkající se toho, jak zase tento měsíc vyjdeme s penězi, nebo jak to dopadne v práci, nebo strachy z války, a přestože jsme v teple a bezpečí postele, v těle okamžitě probíhá stresová reakce. V těle se při stresu vyprodukuje adrenalin, jsme připraveni bojovat, nebo utéct (případně zmrznout, nebo potěšit lidi). Zvýší se krevní tlak, roztahují se zornice, zastavuje se produkce slin a trávení, zrychluje se srdeční tep, je aktivován sympatický nervový systém. Časem se stres může překlopit i na chronický stres, kdy si dlouhodobě s něčím děláme starosti, což postupně zhoršuje naše zdraví kvůli stresovým chemickým látkám vyplavovaným do těla. Zablokované krky, častá nemocnost, zvýšený tlak, chronická únava, deprese, nedostatek energie, špatná kvalita spánku, nízké libido, obecně problémy se srdcem, bolavé svaly, špatné trávení, bolesti zad, úzkosti, obezita, zvýšená hladina cholesterolu, problémy s krevním cukrem…
Jak Terapie Cesta pomáhá dětem
Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají pozměněná jména a jsou zveřejněny se souhlasem dětí i rodičů. Cesta je opravdu mocný nástroj a dokáže působit jak proti fyzickým, tak psychickým obtížím u dětí i dospělých. Zde tedy jen zlomeček příkladů: Damián (5 let) Pětiletý klient s ADHD, kterému říkejme třeba Damián, si stěžoval na bolest ucha, která se postupně zhoršovala. Během terapie jsme společně prošli Cestou, při níž byl Damián velmi vstřícný a ani vlastně nerozpoznal, že jde o léčebný proces. Nejprve si vymyslel imaginární dopravní prostředek, Lamborghini, a za průvodce si vybral Hulka. Společně „dojeli“ do ucha, kde se mu vybavil nepříjemný zážitek z výletu, kdy jeho kamaráda píchla vosa. Ukázalo se, že tento zážitek způsobil jeho bolesti. Společně jsme vytvořili situaci, ve které Damián tuto nepříjemnou vzpomínku zpracoval. Vytvořili jsme ohníček a Damián odhodil vosu, která symbolizovala nebezpečí. Poté si představil, jak Hulk vše vyčistí pomocí kouzelného léčivého vysavače. Po této terapeutické práci bolest jednoho ucha zmizela po dvou dnech, druhé se zlepšilo. Po týdnu už Damián jen lehce pociťoval bolest v jednom uchu, a po měsíci už nebyla bolest vůbec. Damián byl zdravý a terapie byla úspěšná. Tobiáš ( 3,5 roku) Malému Tobíkovi bylo 3,5 roku a už 10 dní kašlal. Během jeho terapeutické Cesty jsme vytvořili pohádkový příběh, kde měl Tobík neprůstřelný raketoplán, kterým letěl do svého bříška, doprovázel ho Spiderman a želvy Ninja a jeho rádkyní byla maminka. Během této Cesty jsme zjistili, že ve svém břiše měl ukrytou vzpomínku na situaci, kdy se ztratil mezi stromy, což se nedávno doopravdy stalo při hlídání. Tuto vzpomínku jsem Tobíkovi pomohla vyčistit a poskytli jsme mu nové nástroje, jako odvahu a důvěru. Později se ukázalo, že dávalo smysl, že jeho Cesta vedla do bříška. Vše totiž bylo propojeno ještě se zácpou, protože se bál pustit staré vzpomínky a emoce. Po hlubokých rozhovorech se Tobík odhodlal pustit strach a staré vzpomínky. Následně se jeho mamka také věnovala procesu Cesty, aby vyřešila své vlastní pocity viny a vzteku ohledně situace, kdy Tobík zmizel. Tato léčebná cesta vedla k tomu, že Tobík začal kakat normálně a měl pozitivní pohled na sebe. Po měsíci se s touto zkušeností cítil dobře a vyprávěl ji úplně s klidem. Vše vedlo k tomu, že kašel i zácpa zmizely. Vše bylo vyřešeno, vyléčeno a vyčištěno. ❤️ Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Projevy ADHD, za které dítě nemůže Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy Projevy ADHD, za které dítě nemůže Děti jsou různé a zdaleka se u nich nemusí objevit všechny následující projevy. Každé má svou jedinečnou kombinaci a potřebuje specifický přístup. Základem je mít o… Read More Tomáš ( 7 let) Další klient s ADHD, kterému říkejme třeba Tomášek, si stěžoval na bolest pod uchem. Společně jsme podnikli terapeutickou Cestu, během níž Tomášek pronikl do svého ucha a zjistil, že tam vidí pracující otroky, a cítí bolest a nepříjemný pocit. Tento pocit měl prý den předtím, když se na chvíli ztratil od maminky v nákupním centru. U ohně v této cestě přivítal své mladší já a předal mu balónky s odvahou, důvěrou, pozorností a schopností někoho oslovit, aby zavolal mamince. Mladší já se vrátilo na plátno, podívalo se po nákupáku a našlo maminku. Když jsme se znovu podívali do ucha, stále to bolelo, ale Tomášek si vzpomněl na situaci, kdy byla maminka na něj naštvaná, cítil se provinile a snažil se „potrestat“ se tím, že omezil kyslík. Nakonec jsme se vyřešili, on si „nadechl“ „100x lásku“ a promluvil s maminkou, která mu odpověděla taky láskou a omluvou. Přišla společná láska a objetí. Když jsme se vrátili zpět do ucha, byli tam už jen „vojáci na stráži.“ Po dvou dnech ucho nebolelo vůbec. Terapie pomohla Tomáškovi vyrovnat se s emocemi, bolestí spojenou s dočasnou ztrátou i vztekem maminky, a tím i odstranit fyzickou bolest pod uchem. Opět úspěch. Eliška ( 7 let) Další klientka s ADHD, říkejme jí třeba Eliška, přišla s maminkou s tím, že se trápí ve škole a nechce tam chodit. Ve škole jí děti říkaly ošklivé věci, spolužáci ji kopali. Dívenka by potřebovala více emoční odolnosti. V prvním sezení si vše vyříkala s „agresory,“ došlo k odpuštění. Děti se Elišce omluvily, nadechla si radost a rozkošnost, ve škole se to potom s dětmi zlepšilo, ale pořád se do školy Elišce nechce. Ve druhém sezení řešíme, že se jí vlastně taky stýská po mamince. Bolí ji bříško a díky tomu ji maminka vyzvedává dřív. Maminka si mezitím prochází vlastním procesem Cesty, aby si vyčistila to, co se odehrávalo kolem porodu. Pro druhý proces si Eliška přeje: ,,Aby už nebolelo bříško (aby se zacelilo to srdíčko rozpůlené s mámou)“. Byly jsme na výpravě právě v bříšku, bylo to tam špinavé jako uhlí, byl tam smutek. Vyčistily jsme buněčnou vzpomínku a v těle se objevil dobrý pocit, láska. Tělíčko jí vzkázalo, aby si brala každý den léky na bříško (na reflux). Třetí proces měla maminka zástupný za Elišku, rádcové jí poradili: ,,Radost je důležitá, hodně se raduj a nenech si to od nikoho zkazit!“ Po těchto procesech už škola přestala být problém a zaměřily jsme se spolu na úplně jiné téma, oči. Sama Eliška říká: ,,Ve škole už není žádné trápení. Když mi něco řeknou, je mi to fuk.“ Stačila dvě sezení dívenky a dvě sezení maminky, aby se dané téma vyřešilo. Terapie Cesta je mocný nástroj. Můžete si to vyzkoušet i vy. Rezervujte si
Projevy ADHD, za které dítě nemůže
Projevy ADHD, za které dítě nemůže Děti jsou různé a zdaleka se u nich nemusí objevit všechny následující projevy. Každé má svou jedinečnou kombinaci a potřebuje specifický přístup. Základem je mít o ADHD informace a brát vše co nejpozitivněji. Dané projevy lze brát současně jako šanci, plus, výhodu. Více o tomto tématu naleznete v článku ADHD jako dar. Dítě nemůže za následující projevy: Krátká doba udržení pozornosti Impulzivní jednání Hyperaktivní chování Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Je stále v pohybu – „jako by mělo v sobě motor” – To je extrémně energeticky náročné jak pro dítě, tak pro jeho doprovod. Rodič si může vydechnout, až když dítě uspí, a i to bývá náročné. Neovládá se a uskutečňuje okamžité nápady – To může zahrnovat i třeba to, že vezme někomu nějakou věc či peníze, ale pak toho lituje, často to na sebe řekne. Až zpětně si uvědomí, že nějaké jednání byla chyba. Nemá pravidelný tělesný rytmus – Nechodí spát v pravidelný čas, nevstává v pravidelný čas, nemá hlad v obvyklé časy, na toaletu chodí v nečekané časy… Špatná krátkodobá paměť – nezapamatuje si věci, ani ty, které má udělat ihned. Velmi aktivní mozek – Což může být výhoda i prokletí. Mozek neustále funguje, nic moc nefiltruje. Nesnáší čekání – Udělá cokoli, jen aby se nenudilo. Klidně způsobí i rvačku nebo hádku. Jen aby se něco dělo. Mluví, když nemá, skáče lidem do řeči, dělá hluk – To způsobuje spoustu odsouzení od ostatních, třeba MHD, rodiče musí být otrlí a nedělat si nic ze svého okolí. Vrtí se, když má sedět v klidu a tiše, špatně snáší delší cesty v autosedačcce, sezení ve škole či školce – Rodiče pak mohou poslouchat o tom, jak dítě leze ve školce při svačince pod stůl, což je problém… A dlouhé cesty s takovým děťátkem / pro takové děťátko mohou být peklo… Bývá hodně emoční a citlivé, vznětlivé, někdy lehkomyslné, mívá výrazné změny nálad a může být emočně nezralé – Často už jako miminko bývalo uplakané, bylo těžké ho ukonejšit, vyžadovalo neustálou péči. Rozčílí se i kvůli zdánlivé maličkosti, může mít nejrůznější emocionální výlevy, což je extrémně náročné pro jejich nejbližší okolí. Může mít i sklon (v afektu) ničit věci. Může mít sklon k nehodám – Jedna modřina vedle druhé, různé rány… Jedná rychleji, než myslí – Nápady mohou být i nebezpečné. Se sirkami, nebezpečnými nástroji atd. Občas třeba vyleze někam do výšky a pak neví jak dolů, skáče či padá do vody, naráží do předmětů, padá z kola apod. Nesnáší úkoly vyžadující trpělivost, přesnost, pečlivost – Učení je pro ně spíš trápení, je potřeba ho dávkovat po malých porcích, neřešit úplně detaily jako krasopis a podobně. Nevydrží dlouho u činností jako je třeba psaní či vybarvování – Opět nenutit je do toho až tak moc, nebo najít třeba obrázky, co dítě zaujmou (auta, jednorožci…). U nás se překvapivě písanka stala velmi oblíbenou činností, protože netlačím na to, aby to byla kaligrafická nádhera, ale spíš cvičení jemné motoriky. Nevydrží sedět ani u jídla, nesní pořádné jídlo a spíše uzobává – Někdy si uvědomí, že má hlad, až když třeba má jít spát… Raději si dá menší svačiny než celé jídlo, v jídle bývá vybíravé. Přechází od jedné činnosti ke druhé, aniž by věci dokončilo – S tím je potřeba mu pomoct, učit ho dokončovat věci, být s ním, ale bez tlaku. Vše má velmi rychle hotové, nevydrží u činnosti, sebemenší podnět odvádí jeho pozornost – Tyto děti potřebují opravdu klid pro učení, vyruší je štěkot psa, sourozenci, spolužáci, cokoli…. Snadno se nechají rozptýlit ostatními. Málokdy si dlouho hraje, hračky a hry ho až na výjimky moc nebaví, raději má pohybové hry – Tyto děti milují fyzické hry, honičky, kočkování, mazlení, nebo třeba Karak, Lego…jen tak něco je nezaujme, ale když už je to zaujme, těžko je od toho dostanete 🙂 Existují tedy i činnosti, u kterých vydrží nečekaně dlouho (kromě televize a počítače například i lego) Často nevnímá, když na něj někdo mluví – Obzvlášť když něco dělá, nebo je v jiné místnosti. Když jej o něco požádáte, často zapomene, co to bylo – O to víc, když na něj někdo hrne jeden požadavek za druhým, nebo více požadavků najednou. Má odpor ke změnám – To třeba u nás neplatí 🙂 Opomíjí detaily, dělá chyby z nepozornosti – Ano, to najdete všude, v písmu, v tvoření, vaření… úprava sešitů je něco, na co opravdu netlačím… Má problémy s usínáním a spánkem – Spí málo, je těžké ho přimět ke spánku. Bývá společenské, bez zábran, na hřišti si snadno začne povídat s dalšími lidmi – na jednu stranu super vlastnost, na druhou je potřeba ho naučit rozpoznávat, komu dát důvěru, a komu ne. Někdy si neuvědomuje, že už prekračuje hranice, že se třeba druhému jeho chování nelíbí – To bývá problém. Těžko pak vznikají hluboká přátelství. Mezi kamarády může být někdy neoblíbené, neuvědomuje si potřeby ostatních a vstupuje jim do osobního prostoru – Neumí si s nimi hrát. Třeba dětem bere čepici, aby začala hra na honičku, ale ostatním to vadí. Vzbuzuje u ostatních nevoli. Někdy může mít pocit, že je špatné a že ho nikdo nemá rád – Tyto děti mohou o sobě mluvit ošklivě, někdy si i nadávají, mohou si i ublížit, trestat se. Nebo naopak mohou z nejistoty dělat ramena. Mohou být hodně závislé na hodnocení ostatních kamarádů, snažit se je ohromit, ale většinou se to nesetkává úplně s úspěchem. Některé děti mohou být i agresivní – V raném věku třeba kousnou ostatní, když nastane konflikt, berou hračky ostatním z
ADHD jako dar
ADHD jako dar ADHD = Attention Deficit Hyperactivity Disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou Největší dar, který můžeme dát dětem, je ten, že očekáváme jejich úspěch. Dítě se vidí skrze naše brýle a když v něj dospělý věří, bude si věřit i ono samo a stane se zdravým a šťastným dospělým, který umí fungovat ve společnosti. Proto neberme to, co je dnes nazýváno ADHD, jako poruchu, ale jako živoucí dar pro naši společnost a kulturu. Děti s ADHD : jsou entuziastické jsou kreativní jsou nesystematické mají nelineární myšlení (mohou docházet k nečekaným objevům a závěrům) jsou inovativní rychle chápou nové věci jednoduše je přitáhne nějaký nový stimul jsou schopny neobvyklého zaměření pozornosti neustále „skenují“ prostor (všimnou si i věcí, které my nevnímáme) jsou odhodlané vyvolávají změnu jsou přítomné jsou zvědavé jsou výstřední jednoduše je něco začne nudit jsou impulzivní jsou podnikavé mívají rychlé reflexy a daří se jim ve sportu jsou energické dokážou rychle jednat rychle se přizpůsobí když se soustředí, dokážou mnoho hledají nové a originální cesty Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Projevy ADHD, za které dítě nemůže Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy Projevy ADHD, za které dítě nemůže Děti jsou různé a zdaleka se u nich nemusí objevit všechny následující projevy. Každé má svou jedinečnou kombinaci a potřebuje specifický přístup. Základem je mít o… Read More Často se díky tomu stávají výzkumníky, badateli, vynálezci, objeviteli, lídry… Děti se ale v naší kultuře mnohdy nacházejí v prostředí, kde jsou nucené pracovat pod nátlakem a cítí se ohroženě – jsou vtěsnané do třídy či práce, která jim nevyhovuje. Když v nich včas nepoznáme jejich dary a nezajistíme jim vhodné prostředí, budou si o sobě myslet, že jsou v nepořádku, narušené, neschopné a povede to k hlubokým zraněním a ztrátě sebeúcty. Dnešní škola často z dětí dělá budoucí poslušné zaměstnance. „Normální“ děti, které tam zapadají, jsou více systematické, opatrné, pečlivé, zaměřené na detaily a méně riskují. Děti s ADHD ve škole těžko snášejí rutinní činnosti, pozorné poslouchání, mechanické opakování, dlouhé sezení, učení se nazpaměť apod. Také by asi byly jednou špatnými účetními či manažery, ale mohou být úžasnými záchranáři, doktory, piloty bojových letadel, podnikateli, nebo například prodejci. Jsou to rození inovátoři a mají úspěch v oblastech, kde je potřeba změna, kde je plno výzev a hodně aktivity. Mohou být v životě úspěšní, pokud jejich sebedůvěra v dětství zůstane nenarušena. Hartmann (2015) ve své knize říká, že děti s ADHD by byly skvělými lovci a ostatní děti úžasnými prvními zemědělci. Náš aktuální školní systém je ale systém zvýhodňující zemědělce. Lovecká impulzivita, snadné odvedení pozornosti a ochota riskovat se tam necení. V následující tabulce shrnuje, jaké jsou znaky ADHD, jak je mohli využívat lovci a jak se oproti tomu staví chování zemědělce: znaky z úhlu pohledu poruchy znaky z úhlu pohledu lovce opačné znaky z úhlu pohledu zemědělce krátkodobé udržení pozornosti na jednu věc neustálé monitorování okolí; schopnost udržet pozornost, jen pokud je něco opravdu zajímá pozornost není snadno odvedena od úkolu neschopnost plánování, dezorganizace, impulzivita schopnost v momentě zahájit lov schopnost udržet stabilní úsilí zkreslená představa času, špatný odhad jak dlouho bude co trvat flexibilita; připravenost rychle změnit strategii cílevědomá organizace; dlouhodobé strategie netrpělivost neúnavnost, schopnost energicky vystartovat za nějakým cílem načasování, plnění úkolů včas, ve správném tempu a rytmu neschopnost převádět slova na koncepty a naopak (může být i porucha učení) vizuální – konkrétní myšlení; jasná vidina konkrétního cíle, i když pro něj chybí slova trpělivost, ochota čekat; povědomí o tom, že na dobré věci je třeba si počkat potíže s dodržováním pokynů nezávislost týmový hra a spolupráce denní snění znuděnost všedními úkoly; radost z nových myšlenek, vzrušení soustředění na detaily, péči, dokončení práce jednání bez ohledu na následky ochota riskovat a postavit se nebezpečí opatrnost nedostatek slušného chování nedostatek času na zdvořilosti, když je třeba dělat rozhodnutí a konat pečování, vytváření a podpora společenských hodnot Velmi doporučuji tuto knihu, ze které jsem čerpala: Hartmann, T. (2015). ADHD and the Edison gene: A drug-free approach to managing the unique qualities of your child. Rochester: Park Street. 978-1-62055-506-4 Co já osobně na těchto dětech miluji, je to, že vás nenechají ustrnout. Jsou neustálým motorem seberozvoje a sebepoznání. Kdybych syna neměla, v životě bych nevyrobila Kartičky emoční první pomoci, ani E-book o emočním mistrovství, ani bych nepomáhala lidem skrze individuální terapeutická sezení. A taky obdivuji jejich kreativitu a vnitřní moudrost. Malý příklad za všechny: Dala jsem si výzvu 28 dní na děti ani nezakřičet ani je nijak netrestat. Ptám se našeho osmileťáka: ,,Pomůžeš mi, abych vydržela těch 28 dní?“ On na to: ,,Nechci se povyšovat, ale klidně.“ Já: ,,A jak to uděláme? Syn: ,,Bude k tomu potřeba pár procesů Cesty, asi tak každej den.“ A asi tak za hodinku se znovu bavíme a já se ptám: ,, A jak to děláš, když uděláš něco špatně, aby tě to netrápilo?“A on na to: ,,Nebudu se zabývat tím, co bylo, a bylo to blbý. Neplnim tělo tou provinilou vzpomínkou. Ale zabývám se tím, co je teď, nebo si vzpomenu na šťastnou vzpomínku a naplním se jí…“Wow… Zpráva pro rodiče dítěte ADHD je : ,,Zrychli! Život je krátký, nedumej… ochutnávej život, ať ti neuteče mezi prsty!“ O autorce Mgr. Petra Kolafa Můj život je zasvěcen vztahům a dvěma úžasným, energickým synům, kteří jsou vzděláváni doma, přičemž jeden z nich čelí výzvě ADHD a je bez medikace. Tato cesta mi poskytuje hluboké poznání a nepřetržitou motivaci pro osobní růst a práci s emocemi. Proto si moje duše vybrala věnovat se Terapii, Józe a kreativitě. VÍCE SI MŮŽETE
Co pomáhá dětem s ADHD
Co pomáhá dětem s ADHD Každé dítě má jinou osobnost, takže některá doporučení pomohou někomu více, někomu méně. Taky je velký rozdíl mezi kluky a dívkami a hodně záleží na věku. Přesto věřím, že zde najdete tipy, které budete moci použít doma, sdílet s dalšími rodinnými příslušníky, nebo třeba pedagogy ve školce či ve škole. 1) Nastavení mysli Milujte děti takové, jaké jsou, jen proto, že jsou (Oddělovat osobnost a chování) Zkusme dětem dát co nejčastěji pocítit, že jsou milované právě takové, jaké jsou. Nepodmiňovat svou lásku správným chováním. Nesrovnávat s ostatními dětmi. Dejme jim najevo, že je milujeme, i když třeba některé chování neschvalujeme. (Vůbec nedoporučuji používat věty typu: ,,Ty jsi hodný chlapeček, ty jsi zlobivec”… Prostě nenálepkovat). Můžete zkusit větu typu: ,,Mám tě tak moc rád, že tohle tě teď dělat nenechám.“ Když dítě „zlobí“, distancujte se tedy od jeho chování, ale ne od něho samotného. Některé špatné chování můžete i ignorovat a o to víc pak vyzdvihnout to dobré. Můžete se také odstřihnout od chování, a tím dítě zjistí, že špatným chováním vlastně nezískalo to, co chtělo (= vaši pozornost). Hezký příklad je, že když děti zlobí v autě, rodič zastaví, vezme si knížku a začne si číst to, co ho baví. Nebo prostě jen vyleze z auta, přizná si a pojmenuje svoje emoce a vydýchá se. Odstřihne se od situace, ale ne od dítěte a nejde do útoku, nekřičí, netrestá, prostě začne dělat něco, co ho těší, nebo si procítí emoce, jako popisuji v E-booku Emoční mistrovství. Děti jsou překvapené a jejich chování se taky změní. Změňte svá přesvědčení tak, abyste viděli děti a sebe pozitivně (Pygmalion efekt) Pygmalion efekt, nebo také Sebenaplňující proroctví je jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Nevědomě tak ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď. Proto je tak zásadní zvědomit a vyčistit si v sobě přesvědčení o dítěti. Je třeba navnímat a pak vyčistit to, jak dítě doopravdy vidíte. (Př: ,,Všechno zničí…” / ,,Nebude mít žádné kamarády…” / ,,Nikam to nedotáhne…”) Co mu tím asi do života přinesete? Plus je také dobré navnímat si a pročistit, jak smýšlíte o sobě (Př.: ,,Jsem chudák, že mám takové dítě..” / ,,Je to moje vina, že je takové…” a podobně). To všechno je potřeba zvědomit a vyčistit. Já za sebe na to doporučuji Terapii Cesta. Nebo prostě svoje myšlenky nenásledovat, o tom píšu zde. Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc. A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Projevy ADHD, za které dítě nemůže Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy Projevy ADHD, za které dítě nemůže Děti jsou různé a zdaleka se u nich nemusí objevit všechny následující projevy. Každé má svou jedinečnou kombinaci a potřebuje specifický přístup. Základem je mít o… Read More Objevte jedinečnost dítěte Dalším důležitým bodem je najít, v čem dítě je / může být úspěšné a jedinečné. Najít něco, co dítě mistrovsky ovládá, a to posílit. Nemusí to být ve škole, může to být třeba fotbal, skateboarding, nebo vyřezávání ze dřeva… Když bude úspěšné v jednom sektoru, je velmi pravděpodobné, že se úspěch rozlije do dalších polí působení. Můžete si také nechat od dítěte v něčem poradit, nebo se od něj něco naučit, třeba vás překvapí. Náš syn třeba miluje mi něco vysvětlovat, nebo mě učit fotbalové triky 🙂 Prostě podporujte jedinečnost svého dítěte. Zamyslete se, jak chcete brát svoje děti? hyperaktivní x energické zlobivé, svárlivé x nezávislé tvrdohlavé, zlé x angažované sebestředné x sebevědomé popudlivé x citlivé agresivní x asertivní impulzivní x spontánní roztěkané x kreativní snílky x imaginativní nepozorné x dokážou věnovat pozornost všemu nevypočitatelné x flexibilní 2) Práce s emocemi Neberte si osobně proměnlivé nálady dítěte Vnímejte proměny nálad a zkuste je zvládat společně. Je to taková hra energií. Neodpovídejte na vztek vztekem a podobně. Nám pomáhá doma jógový bolster s pohankovými slupkami, kam vztek ventilujeme, nebo opravdu čistě jen procítit emoci bez mluvení a pohybu se vším všudy tak jako v Terapii Cesta. Taky pravidelně používáme Karty emoční první pomoci, které mám zdarma i pro Vás, pokud byste chtěli. Najdete je zde. Špatná nálada je tak trochu jako mrak, který z oblohy zase odejde. Navíc těžké chvíle jsou největším zdrojem blízkosti, pokud jimi projdete spolu – vy jako chápající podpora dítěte. Některé děti mají tendenci na vás svoje nepříjemné emoce „přehodit“, tam za sebe doporučuji zůstat autentičtí. Není potřeba se nechat zraňovat a ovládat, ale když vás něco zasáhne, tak si to plně procítit a vykomunikovat. Záleží, kde ještě máte „spínací tlačítka“ – stará zranění, která vám děti otevřou. Děti vás nechtějí primárně zraňovat, jen si samy nevědí rady s tím, co prožívají. Když chcete o situaci hovořit, můžete zkusit používat já-sdělení místo obviňování. Příklad: ,,Byla jsem smutná a zklamaná, když jsi kousnul brášku…“ Nezapomeňte také na to, že na uklidnění potřebuje dospělý mozek 20 minut, nespěchejte na sebe ani na dítě. Nechte sebou emoci projít plně, ale bezpečně – třeba v jiné místnosti. Pomoci může také oddechový čas. Když vidíte, že už je na dítě něco moc a mohl by nastat třeba záchvat vzteku, či rvačka, odveďte jemně (malé) dítě na kouzelný koberec, který mu přinese uvolnění. Kobereček se dá i převážet třeba na návštěvu k babičce. Nám kobereček moc nefungoval, ale někomu určitě bude 🙂 Emoce u těchto dětí jsou delší a složitější téma, pracuji na publikaci, kde se o tom rozepíšu podrobněji. Každopádně určitě pomozte dítěti, aby dokázalo mluvit o svých pocitech. Jeho pocity jsou naprosto skutečné! Dítě potřebuje vědět, že mu nasloucháte a jste s ním. 3) Opečování těla Mějte dost vlastní energie Co se týče těla, je
