K čemu mi posloužila autonehoda

K čemu mi posloužila autonehoda Ve 37 letech jsem zažila svou první autonehodu jako řidička.  Nutno hned na začátek podotknout, že nikomu se nic nestalo a autem se pak dalo odjet. Což je obří štěstí, protože mě nabralo jedno ze tří obrovských vojenských aut (Tatra Titus) v konvoji na dálnici.  Hned po nehodě mi řidič doporovodného vozidla říkal: ,,Z toho auta není nic vidět! On vás vůbec neviděl!“  Myšleno řidič vojenského auta. Ze začátku jsem byla relativně v klidu. Byla jsem šťastná, že se nikomu nic nestalo, měla jsem v autě ještě mladšího syna a štěně. Dokonce mě napadlo, že třeba i dostaneme něco od pojišťovny za to, že nám poničili auto. Byla jsem absolutně nevinná a čekala jsem, že se vše rychle vyřeší. Bohužel to nikdo nenatočil (my kameru nemáme, v daném místě prý není a ani v jednom ze 4 aut vojenského konvoje prý zrovna nefungovalo nahrávání…) a ze spolupráce postupně (pro mě nečekaně) nastalo handrkování o vině.  Já to zvládnu Já chtěla být nejdřív silná, řekla jsem muži, ať z práce nejezdí, že to zvládnu sama. To jsem ale netušila, co mě čeká. Já, pětiletý syn a půlroční štěně proti hordě policistů a vojáků, kteří se na mě  ve finále ještě snažili svalit vinu. Několikahodinové martyrium v horku, s minimem jídla a hlavně pití pro ty malé. No nic hezkého. Velmi zajímavé bylo, že jak se stupňoval stres, a pochopila jsem, že se vše otáčí proti mně a že jsem tam sama, mozek úplně vypověděl službu. Prostě jsem si nepamatovala, co přesně se stalo. Bylo tam úplně bílo. Nevěděla jsem, jakou rychlostí jsem jela, kolik kde bylo pruhů, kdy a kde jsem kam přejela, nic. Pamatovala jsem si, jak jedu do kopce, vpravo mám ta vojenská auta, jsou fakt blízko, třese se na nich to zelenohnědé maskování, chci od nich být co nejdál a pak najednou už jen náraz do pravé zadní části auta, jakoby nás nabral fakt obrovský gymball.   Hned po nehodě jsem se snažila zůstat klidná a vytřásla jsem tělo a hlavně jsem opečovala syna.  Hned na místě jsme udělali miniproces terapie Cesta a díky tomu nenastalo u syna trauma. Bere to jako úplně v klidu zážitek. Já jsem tedy vše musela fyzicky vytřást, vyplakat, několik procesů terapie Cesta jsem musela absolvovat a i když se nikomu nic nestalo, auto bylo pojízdné a úřady celou věc odložily, byla to pro mě prostě rána. Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc.  A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Mělo se to stát Bylo zajímavé, jak vše k té nehodě vedlo.  Pár týdnů před nehodou jsem byla s dětmi na vojenské přehlídce a pamatuji si, jak mě to tam rozplakalo. Oslavy násilí, bezmoc toho, kdo na sobě maskáč nemá… (Mimochodem ještě pár týdnů po nehodě mi pak maskáčový vzor zvedal tepovku, ale to Cesta taky vyřešila). Ten den nehody jsme odjížděli z prázdninového  areálu, kde jsme byli s přáteli. Mně se ztratil čip na obědy, ostatní jeli proto dříve a vzali i staršího syna. Čip se pak našel na recepci na zemi. Já jsem mezitím objela celý areál, takže jsme se oproti ostatním zdrželi cca o 10 minut.  Potom cestou bylo mladšímu synovi v autě špatně, přendávali jsme sedačku dopředu, kde jinak nikdy nejezdí (kdybych si ho nevzala dopředu, vojenské auto by ho bývalo nabralo přímo u něj), vyndávali jsme cestou na odpočívadle štěněti klíště… všechno nás vedlo přesně k tomu úseku, kde pracovali silničáři bez trojúhelníku, kterým se narychlo snažila vyhnout ona vojenská auta. Z pravého pruhu uhýbali do prostředního, ve kterém jsem ale bohužel už jela já. V malém stříbrném autíčku, které nebylo z toho monstra vidět. Prostě to tak mělo být. Absolutně bez debat.  Nečekaná pomoc Celou dobu, co se ta bouračka řešila, jsem byla v komunikaci se svým mužem a se ségrou. Muži jsem řekla, že to zvládnu, ať nejezdí. (Ano, chyba, vím 🙂 ) Taky úplně neměl jak, když jsem auto měla já. Se ségrou jsme mezi sebou vždycky měly nějaký instinkt, vyhrávaly jsme spolu hry a dokázaly jsme vycítit, jak je té druhé. A ona vycítila, že to není dobré, a přijeli se svým mužem za mnou. Přijeli tedy až poté, co jsme dokončili všechno vyslýchání, podepsala jsem výpověď a poodjela pryč. Navždycky si budu pamatovat, jaký to byl pocit, že přijeli. Že mě v tom nenechali samotnou, že mě přijeli podpořit. I teď mě to dojímá. Konečně jsem se mohla fakt rozplakat a pustit to.  Předala jsem jim synka, vzali ho k babičce za bráškou a bratránkem a já jsem jela sama domů. Před domem jsem to v autě všechno pustila už na maximum. Strach, paralýzu, vztek, bezmoc, vinu, bolest, hněv na ty vojáky, jak si můžou dovolit házet vinu na bezmocnou ženu, hněv na ty dopraváky, že tam neměli trojúhelník, že si ho tam rychle dali a pak lhali. Hněv na ty nelidské policistky, co se u mě střídaly. A potom všem přišla vděčnost, že se vlastně nic nestalo. Došlo mi, že celá ta situace nese dary:  že jsem zvládla dopravní nehodu na dálnici s vojenským autem, jsem silnější  získala jsem zkušenost, jak toto zprocesovat (třesení jako děláme na transformation circle hned po nehodě, vyplakat, samoproces Terapie Cesta hned po příjezdu…) došlo mi, že syn z toho nemá trauma, pro něj to bylo jen žďuchnutí uvědomila jsem se, ža ač se snažili hodně, nedala jsem se, nenechala jsem je to na mě celé hodit už se nemusím bát, kdy se mi stane první autonehoda, mám to za sebou 🙂 vyčistím další věci     Taky jsem

Jak a proč ovládat svoje myšlenky

Jak a proč ovládat myšlenky   Čím dál častěji se setkávám s tím, že lidé mají problémy spíše ve vlastních myšlenkách, než v realitě. Proto je dobré si uvědomit, nad čím vlastně opakovaně přemýšlíme. Protože to ve svém životě prohlubujeme. Ovládání svých myšlenek může mít mnoho dalších pozitivních vlivů. Pomáhá to zlepšit koncentraci, snižuje to stres a úzkost a umožňuje nám to efektivněji řešit problémy a tvořit svůj život.  Benefity 1. Snížení stresu a úzkosti: Ovládání negativních myšlenek a emoční regulace sníží úroveň stresu a úzkosti. 2.Posílení pozitivního myšlení: Ovládání myšlenek může pomoci podporovat pozitivní a optimistický přístup k životu a tvoří naši realitu i budoucnost. 3.Zlepšená koncentrace: Kontrola nad vlastními myšlenkami vám umožní lépe se soustředit na úkoly a zvýší produktivitu. 4. Emoční stabilita: Získání kontroly nad myšlenkami vám umožní lépe se vyrovnávat s emocemi a reagovat víc uvážlivě. 5. Evoluce: Rozvíjíme se, místo abychom stáli na místě nebo se točili v těch stále stejných vzorcích (!) Tyto benefity mohou přispět k celkovému duševnímu i fyzickému zdraví a kvalitě života. Další články Vykresli to ze sebe ven Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Homeschooling,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Vykresli to ze sebe ven Obrázek výše zachycuje – světe div se – vztek a bezmoc.  A je zřejmé, že vůbec nejde o výsledek, ale o to, že proběhl proces kresby. Velmi rychle se mi ulevilo… Read More Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Bypetrakolafa@gmail.com ADHD,Děti,Emoce,Komunikace a vztahy,Osobní transformace – Seberozvoj,Terapie Cesta Jak Terapie Cesta pomáhá dětem Střípky konkrétních příběhů Dnes mám pro vás několik konkrétních příběhů z vlastní praxe. Týkají se toho, jak Terapie Cesta pomohla dětem. Všechny příběhy mají… Read More Schopnost mozku se změnit Tato schopnost je vrozená a nazývá se neuroplasticita.  Je možné ji definovat jako  schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit se v průběhu času. Jedná se o proces, při kterém se mozkové buňky (neurony) mohou přizpůsobovat a reorganizovat, což umožňuje učení, paměť a adaptaci na nové podněty a prostředí. Tato schopnost je pro člověka klíčová. Nové synaptické obvody mezi neurony v mozku tvoříme díky učení a díky zkušenostem a prožitkům. Když se něco učíme, stavíme na předem vytvořených synaptických obvodech obvody nové. Nejlépe si pamatujeme to, kde figuruje nějaká emoce, a pomocí asociace tvoříme nové neurální sítě, jejichž zapamatování prohlubujeme jak jinak než opakováním. Mohou se nám takto například propojovat určité vzpomínky, lidé, místa a pocity.  Jakmile na něco opakovaně myslíme, dokola si to přehráváme, neurony v mozku se začnou aktivovat (pálit) a na synapsích se uvolňují chemické látky, které jim umožňují zformovat silnější spojení.  Neurony, které spolu pálí opakovaně, se tedy propojují pevněji, což v realitě znamená, že to, na co opakovaně myslíme, se v našem mozku upevňuje.  To, čemu se věnujeme opravdu intenzivně, má potom v našem mozku specializované neurální sítě. Tyto neurální sítě se nám tvoří i po nepříjemných zážitcích, třeba nehodách. Je to proto, že na ně myslíme opakovaně, jsou spojeny s emocí, a stala se z nich tak trvalá vzpomínka.    Určitě se vám někdy stalo, že vás vaše mysl odvedla automaticky z myšlenky A do myšlenky B, aniž byste si toho všimli. Je to totiž ten nejjednodušší – nevědomý způsob myšlení.  Příklad:  Vaše děti neustále něco potřebují a chtějí něco kupovat. Možná máte aktuálně hluboko do kapsy. A tak vždycky, když začnou něco chtít, začnete se cítit ve stresu, tělo se nahrbí, vy začnete být podráždění a hlavou vám jedou myšlenky typu: ,,Musím platit tohle a tohle a tamto a nevím, kdy mi přijdou peníze… Co když to nezaplatím… Skončím na ulici jako bezdomovec… “ A cítíe se děsně. Pak se možná taky někdy probudíte a místo, abyste byli vědomí a spokojení v pohodlí peřiny a vychutnali si to, začnete myslet na to, co vás dnes nekomfortního čeká, jak to bude nepříjemné a tak dál a dál…  Nebo třeba když potkáte někoho, kdo je podobný člověku z vaší minulosti, se kterým to neskončilo zrovna nejšťastněji… může se aktivovat zase jiná neurální síť a kolotoč myšlenek a nepříjemných emocí je opět na světě.  Ani si to  neuvědomíte a vaše neurální síť zformovaná z vašich opakovaných myšlenek, jednání, pocitů, činností, emocí, prožitků a dovedností vás opět dovedla někam, kam nechcete. (Do „negativních“ emocí) A když každý den zpracováváte stále dokola tytéž myšlenky, neurální sítě se stanou automatickými, nevědomými a rutinními. Já osobně toto považuji za jeden z největších problémů dnešních lidí. Potkávám se s tím u svých klientů opakovaně.  Necháváme se nachytat do „pasti“ svých vlastních myšlenek, a i když je v našich životech všechno / většina věcí v pořádku, naše mysl nám stejně nedá klid a my se „zbytečně“ trápíme.  Stres On to ale nemyslí zle, on nás chce chránt.  Neokortex v našem mozku přirozeně pracuje tak, že se nás snaží připravit na to, co by mohlo nastat. Chce nás ochránit před něčím nebezpečným. Většinou nás dnes nemusí chránit před divokými zvířaty, témata jsou dnes jiná: hypotéka, problémy v partnerství, finance, děti, politika, problémy v zaměstnání a podobně. Když tedy náš neokortex neustále vymýšlí, jak nás ochrání, postupně se naučíme startovat stresovou reakci v těle pouhými myšlenkami. Potíž je v tom, že: mozek a tělo nepoznají rozdíl mezi tím, co zažíváme a co si myslíme. Jak jsem zmiňovala, třeba ležíme ráno v posteli, ale s probuzením se nám spustí asociace myšlenek týkající se toho, jak zase tento měsíc vyjdeme s penězi, nebo jak to dopadne v práci, nebo strachy z války, a přestože jsme v teple a bezpečí postele, v těle okamžitě probíhá stresová reakce. V těle se při stresu vyprodukuje adrenalin, jsme připraveni bojovat, nebo utéct (případně zmrznout, nebo potěšit lidi). Zvýší se krevní tlak, roztahují se zornice, zastavuje se produkce slin a trávení, zrychluje se srdeční tep, je aktivován sympatický nervový systém. Časem se stres může překlopit i na chronický stres, kdy si dlouhodobě s něčím děláme starosti, což postupně zhoršuje naše zdraví kvůli stresovým chemickým látkám vyplavovaným do těla.  Zablokované krky, častá nemocnost, zvýšený tlak, chronická únava, deprese, nedostatek energie, špatná kvalita spánku, nízké libido, obecně problémy se srdcem, bolavé svaly, špatné trávení, bolesti zad, úzkosti, obezita, zvýšená hladina cholesterolu, problémy s krevním cukrem…