Co pomáhá dětem s ADHD
Každé dítě má jinou osobnost, takže některá doporučení pomohou někomu více, někomu méně. Taky je velký rozdíl mezi kluky a dívkami a hodně záleží na věku. Přesto věřím, že zde najdete tipy, které budete moci použít doma, sdílet s dalšími rodinnými příslušníky, nebo třeba pedagogy ve školce či ve škole.
1) Nastavení mysli
Milujte děti takové, jaké jsou, jen proto, že jsou (Oddělovat osobnost a chování)
Zkusme dětem dát co nejčastěji pocítit, že jsou milované právě takové, jaké jsou. Nepodmiňovat svou lásku správným chováním. Nesrovnávat s ostatními dětmi. Dejme jim najevo, že je milujeme, i když třeba některé chování neschvalujeme.
(Vůbec nedoporučuji používat věty typu: ,,Ty jsi hodný chlapeček, ty jsi zlobivec”… Prostě nenálepkovat). Můžete zkusit větu typu: ,,Mám tě tak moc rád, že tohle tě teď dělat nenechám.“
Když dítě „zlobí“, distancujte se tedy od jeho chování, ale ne od něho samotného. Některé špatné chování můžete i ignorovat a o to víc pak vyzdvihnout to dobré. Můžete se také odstřihnout od chování, a tím dítě zjistí, že špatným chováním vlastně nezískalo to, co chtělo (= vaši pozornost).
Hezký příklad je, že když děti zlobí v autě, rodič zastaví, vezme si knížku a začne si číst to, co ho baví. Nebo prostě jen vyleze z auta, přizná si a pojmenuje svoje emoce a vydýchá se. Odstřihne se od situace, ale ne od dítěte a nejde do útoku, nekřičí, netrestá, prostě začne dělat něco, co ho těší, nebo si procítí emoce, jako popisuji v E-booku Emoční mistrovství. Děti jsou překvapené a jejich chování se taky změní.
Změňte svá přesvědčení tak, abyste viděli děti a sebe pozitivně (Pygmalion efekt)
Pygmalion efekt, nebo také Sebenaplňující proroctví je jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Nevědomě tak ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď.
Proto je tak zásadní zvědomit a vyčistit si v sobě přesvědčení o dítěti. Je třeba navnímat a pak vyčistit to, jak dítě doopravdy vidíte. (Př: ,,Všechno zničí…” / ,,Nebude mít žádné kamarády…” / ,,Nikam to nedotáhne…”)
Co mu tím asi do života přinesete?
Plus je také dobré navnímat si a pročistit, jak smýšlíte o sobě (Př.: ,,Jsem chudák, že mám takové dítě..” / ,,Je to moje vina, že je takové…” a podobně). To všechno je potřeba zvědomit a vyčistit. Já za sebe na to doporučuji Terapii Cesta.
Nebo prostě svoje myšlenky nenásledovat, o tom píšu zde.
Objevte jedinečnost dítěte
Dalším důležitým bodem je najít, v čem dítě je / může být úspěšné a jedinečné. Najít něco, co dítě mistrovsky ovládá, a to posílit.
Nemusí to být ve škole, může to být třeba fotbal, skateboarding, nebo vyřezávání ze dřeva… Když bude úspěšné v jednom sektoru, je velmi pravděpodobné, že se úspěch rozlije do dalších polí působení.
Můžete si také nechat od dítěte v něčem poradit, nebo se od něj něco naučit, třeba vás překvapí. Náš syn třeba miluje mi něco vysvětlovat, nebo mě učit fotbalové triky 🙂
Prostě podporujte jedinečnost svého dítěte.
Zamyslete se, jak chcete brát svoje děti?
hyperaktivní x energické
zlobivé, svárlivé x nezávislé
tvrdohlavé, zlé x angažované
sebestředné x sebevědomé
popudlivé x citlivé
agresivní x asertivní
impulzivní x spontánní
roztěkané x kreativní
snílky x imaginativní
nepozorné x dokážou věnovat pozornost všemu
nevypočitatelné x flexibilní
2) Práce s emocemi
Neberte si osobně proměnlivé nálady dítěte
Vnímejte proměny nálad a zkuste je zvládat společně. Je to taková hra energií. Neodpovídejte na vztek vztekem a podobně. Nám pomáhá doma jógový bolster s pohankovými slupkami, kam vztek ventilujeme, nebo opravdu čistě jen procítit emoci bez mluvení a pohybu se vším všudy tak jako v Terapii Cesta. Taky pravidelně používáme Karty emoční první pomoci, které mám zdarma i pro Vás, pokud byste chtěli. Najdete je zde.
Špatná nálada je tak trochu jako mrak, který z oblohy zase odejde. Navíc těžké chvíle jsou největším zdrojem blízkosti, pokud jimi projdete spolu – vy jako chápající podpora dítěte.
Některé děti mají tendenci na vás svoje nepříjemné emoce „přehodit“, tam za sebe doporučuji zůstat autentičtí. Není potřeba se nechat zraňovat a ovládat, ale když vás něco zasáhne, tak si to plně procítit a vykomunikovat. Záleží, kde ještě máte „spínací tlačítka“ – stará zranění, která vám děti otevřou. Děti vás nechtějí primárně zraňovat, jen si samy nevědí rady s tím, co prožívají.
Když chcete o situaci hovořit, můžete zkusit používat já-sdělení místo obviňování. Příklad: ,,Byla jsem smutná a zklamaná, když jsi kousnul brášku…“
Nezapomeňte také na to, že na uklidnění potřebuje dospělý mozek 20 minut, nespěchejte na sebe ani na dítě. Nechte sebou emoci projít plně, ale bezpečně – třeba v jiné místnosti.
Pomoci může také oddechový čas. Když vidíte, že už je na dítě něco moc a mohl by nastat třeba záchvat vzteku, či rvačka, odveďte jemně (malé) dítě na kouzelný koberec, který mu přinese uvolnění. Kobereček se dá i převážet třeba na návštěvu k babičce. Nám kobereček moc nefungoval, ale někomu určitě bude 🙂
Emoce u těchto dětí jsou delší a složitější téma, pracuji na publikaci, kde se o tom rozepíšu podrobněji.
Každopádně určitě pomozte dítěti, aby dokázalo mluvit o svých pocitech. Jeho pocity jsou naprosto skutečné! Dítě potřebuje vědět, že mu nasloucháte a jste s ním.
3) Opečování těla
Mějte dost vlastní energie
Co se týče těla, je potřeba na prvním místě správně pracovat se svou energií: Být odpočinutý, klidný a spokojený rodič.
Pro někoho to může být jedna z nejtěžších věcí. Pro mě byla. Je potřeba udělat si čas na sebe, umět si odpočinout.
Když nás nějaké emoce zahltí, mluvme o tom s dětmi a naslouchejme jim. Přemýšlejme, co můžeme dělat, aby naším převažujícím pocitem byl klid.
Buďme pro dítě vzorem, ono nás napodobuje. Když si neumíme odpočinout a jedeme jak motorové myši (uvařit, naučit, pracovat, zacvičit, uklidit, všechny opečovat…), kde se to pak mají naučit děti?
Oproti ostatním rodičům musíme mít pro tyto děti větší pochopení. Potřebujeme také víc energie, zralosti, trpělivosti a tvořivosti než ostatní rodiče. Výchova a rodičovská péče je obecně nesmírně obtížná práce, a proto buďme sami k sobě vlídní a mějme se rádi, snažíme se přeci dělat vše nejlépe, jak v danou chvíli dokážeme.
Je potřeba zbavovat se postupně starých vzorců a nánosů a zároveň věnovat čas sám sobě bez dětí. Naučit se mít se doopravdy rádi a mluvit sami k sobě hezky. Opět vřele doporučuji Terapii Cesta.
V každém okamžiku svého života se můžeme zeptat sami sebe: ,,Kým chci v tuto chvíli být?“
A když je toho na vás moc, řekněte si o pomoc! To jsem taky neuměla 🙂
Tančete s dětskou energií
Dále je důležité pracovat s energií dětí. Stále ji tak jako zlehka monitorovat a pomoci jim, když jí je moc, nebo málo.
Ideální je zapojit pohyb, fyzickou aktivitu, dostatek podnětů a příležitostí k akci, ale i k odpočinku.
Doporučuji vybrat si z aktivit jako hry, výlety, chození, běhání, tanec, veselá a živá jóga, kočkování s tátou, kolo, koloběžka, brusle, hřiště, nošení věcí dětmi (může pomoci s nákupem, s košem na prádlo), tahání věcí (bolster, přetahování lanem), tlačení (kočárku třeba) apod.
Možností je nepřeberné množství.
Dětem prospívá cvičit rovnováhu, hrubou i jemnou motoriku, koordinaci pohybů, grafomotoriku, motoriku mluvidel…
Dětem samozřejmě nesvědčí dlouhý pobyt mezi čtyřmi zdmi, potřebují se pohybovat, jednat, konat, ideálně venku. Tuhle potřebu bývá těžké naplnit ve školách a školkách. Dítě potřebuje stále nové podněty a když je nemá, vytvoří si nějakou zajímavou situaci samo (popere se se sourozencem, dělá šaška, něco zničí…).
Zároveň dejte pozor na to, aby dítě nebylo vnějšími podněty naopak zahlceno. Zvýšená pohyblivost nám signalizuje, že dítě už je přetížené.
Kromě správného dostatku pohybu je tedy potřeba i dostatek odpočinku.
Tyto děti mívají výkyvy výkonnosti, při únavě jim dopřejme odpočinek a prostor pro relaxaci. Neupozorňujme na to, co se nezdařilo, ale oceňme to, co dítě i přes únavu zvládlo vytvořit.
Dítě by mělo dostatečně pít a spát (předškolní dítě 10-12 hodin).
Můžou také pomoci alespoň kratičké meditace, afirmace, cvičení vděčnosti, čtení, mluvit s dětmi o spiritualitě a o tom, co nás přesahuje. Masáže nohou, rukou, zad, míčkování. Cesta pro děti od Brandon Bays. U nás meditace a afirmace nefrčely, pouštěli jsme je až ve spánku. Ale povídání, mazlení a velmi rychlá forma cesty pro děti to jo 🙂
Během dne taky můžete společně vyhradit určitou dobu, kdy bude dítě poslouchat klidnou hudbu, mluvené slovo, nebo si tiše číst. Některé děti si rády lehnou do vany a relaxují.
Pracujte s dechem, střídejte napětí a uvolnění.
Naučit se zklidnit je pro děti v jejich budoucím životě zásadní.
Pro relaxaci je potřeba vytvořit vhodné podmínky (vyvětrat, odstranit rušivé faktory) a na dítě netlačit. Když relaxovat nechce, zkusit hravější formu.
Jak opečovat tělo - praktické tipy
Praktické činnosti
Dovolte dětem dělat praktické věci, mohou v nich být úspěšné.
Dovolte jim třeba vařit (Náš syn si například libuje v tom, jaký je to pocit, když míchá puding, a ten mu houstne pod rukama 🙂 ).
Nebo je nechte třeba štípat dříví a dělat oheň (podle schopností dětí). Může se to zdát nebezpečné, ale dětem to dává dobrý pocit, že přispívají ostatním.
Multisenzoriální přístup
Znamená zapojovat co nejvíc smysly. Zrak a sluch děti zapojují přirozeně, více je dobré zapojit hmat, čich, chuť. Je vhodné často střídat aktivity a propojovat je i s pohybem. Je možné například dělat různá písmena pomocí provazu, modelíny, psát je do písku apod. Propojovat tvrdé/měkké souhlásky s tvrdým a měkkým materiálem v ruce, cizí slovíčka opravdu třeba s vůněmi a ochutnáváním… Kde to jde, pracovat co nejvíce se smysly.
Obecně doporučuji hodně používat tělo, kočkovat se, fyzicky mazlit, masírovat.
Nám pomáhá hodně hudba. Sluchátka při učení nebo v autě. Tanec, blbnutí.
Pobyt venku
Při pobytu venku si užívejme s dětmi všechny živly:
Voda – koupání, blbnutí, plavání, otužování, hraní s ledem a na ledě, bazénová terapie…
Oheň – od pozorování svíčky, prskavek, svíček plovoucích ve skořápkách až k přikládání do venkovního táboráku…
Země – blbnout v blátě, tvořit rukama, hrát si s kamínky, Sandtray – Terapie pískem…
Vzduch – pobyt venku, vnímání vůně, větru, aromaterapie, pouštění draka…
Děti vás často překvapí tím, čeho ony samy si všimnou. Třeba nové vůně podzimního vzduchu, kterou vy byste ani přes všechny svoje myšlenky nevnímali…
Doporučuji taky zooterapii, pořídit do domácnosti zvíře, ale ne moc křehké. Za nás byla skvělá volba pořídit do rodiny pejska.
Bezpečné vhodné prostředí
Dětem prospívá dost prostoru a možností na blbnutí i doma. Houpačky ze stropu, žebřiny, lanové žebříky, matrace na skákání, trampolíny… cokoli. Náš byt je vlastně minitělocvična 🙂
Pracovní místo by mělo být v klidné části bytu, s co nejmenším množstvím rušivých elementů (pohled z okna, věci na stole, podložka na stole, zvuky z televize či pračky, sourozenci…) a s vhodnou židlí, kde se dají opřít nohy.
Zdravé jídlo
CBD olej, čaj maté, rybí tuk, třezalka tečkovaná, zdravé jídlo obecně, co nejmíň cukru, barviv, škodlivých éček a bílé mouky, dost vody.
Buďme dítěti vzorem i v jídle.
A pokud dítě některé jídlo odmítá, je dobré, když ho alespoň ochutná, a pokud ho opravdu nechce, respektujme právo volby.
Umělecké vyjádření
Dětem může dělat dobře i hra na hudební nástroj (nedoporučuji nic moc křehkého a ani extra drahého, ať se o to nemusíte bát, kdyby přišla frustrace), zpívání (s tancováním), společné tvoření, arteterapie, artefiletika, dramaterapie, muzikoterapie.
Nenutit do toho děti, ale být jim opět vzorem, samy si vyberou. Tyto děti bývají velice kreativní.
Omezení televize
Proč?
Televize představuje nereálný „výcuc“ ze života, vidíme svět z různých pohledů, které jsou jinak nemožné. Problém je rychle vyřešen během pár desítek minut a střihy kamery jsou málokdy delší než 5-7 vteřin. Televize rychle mění náladu a odděluje člověka od nudy či bolesti života. Mění chování dětí a vyvolává touhu mít něco, co nemáme.
Televize i dokáže člověka přimět změnit svůj způsob života tak, aby k ní měl přístup – dokáže změnit jídelní a spací návyky, potlačovat sociální interakci, reorganizovat životní prostor atd. Ovlivňuje názory člověka.
Je plná násilí – děti se pak stávají méně citlivé k násilí kolem sebe, mohou mít násilnější chování a mohou mít i obecně větší strach ze světa. Děti, co hodně sledují televizi, jsou netrpělivější a impulzivnější.
Nesoutěživé aktivity
Existuje spousta kooperačních činností, můžete zkusit třeba (dětské) Aktivity. Bojovat proti času nebo společně jít za nějakým cílem. Například házet si s míčem a počítat, kolik hodů společně uděláme, nebo si pinkat nafukovacím míčem a nenechat ho spadnout na zem.
Skvělé je taky si s dětmi číst a u toho či potom si povídat.
Fajn společenské hry jsou třeba Karak, Jungle speed, Dobble, Černý Petr, Prší, Story cubes apod. Jsou potřeba jasná jednoduchá pravidla a dítě potřebuje někdy vyhrát, pokud je tedy zvolena hra soutěžní. Hry můžeme ztěžovat postupně ( př. pexeso – přidáváme kartičky, Kimova hra, různé puzzle). Kromě her na zrakovou oblast dítěte je fajn hrát i hry na rozvoj sluchové oblasti. Třeba Slovní fotbal, Kuba řekl, nebo Rozhlížím se a vidím (něco červeného…), Šel jsem na trh a koupil jsem…, nebo třeba hru, v níž dospělý předříkává slova či příběh a dítě tleskne, když uslyší předem domluvené slovo.
Děti taky spontánně někdy začínají hru na zrcadlo, kdy jeden předvádí a druhý se “opičí.”
S dětmi se dá hrát spousta her, třeba „na něco,“ hry s panáčky (př. z Lega) atd.
Dítě při hře nechme vést a dopřejme mu dostatek svobodné hry.
Teorie hry je opět obří téma, já bych k tomu jen chtěla říct, že hraní dětem přináší velký prospěch. Že je super hrát si s dítětem úplně přítomně a nechat se vést jeho hrou aspoň pár minut denně a že soupeřivá a výkonnostně zaměřená prostředí bývají pro děti s ADHD nevhodná.
Chování
Minimum pravidel, důvěra a svoboda
U těch podstatných pravidel však být důslední. Děti zkouší každý den, jestli se náhodou pravidlo už nezměnilo. 🙂
Dítě velmi často neví, co se od něj očekává např. na návštěvě, u lékaře, na poště apod., a proto je třeba předem říct: ,,Očekávám od tebe to a to chování…“
Pravidla doporučuji připomínat klidným hlasem, ideálně pozitivně a v 1. osobě množného čísla: ,,Dveře zavíráme potichu.“ Místo: ,, NeMLAŤ těmi dveřmi.” Děti to “ne” často prostě nevnímají.
Když dítě zkoumá limity, nechme mu jeho zodpovědnost. Dejme mu svobodu, aby mohlo konat, nebuďme příliš protektivní. Dávejme mu možnost volby. Zaměřme se na proces a dejme prostor pro přirozené objevování světa, bezpečné experimentování a rozvoj. Například si dítě může samo vybírat oblečení, boty, balit batoh na výlet apod.
Pozitivní pozornost dospělých
Všímejte si dítěte, když dělá něco pozitivního, ono totiž vaši pozornost potřebuje. A když ji nezíská dobrým chováním, špatným se mu to podaří stoprocentně, a to je něco, co ho opravdu nechceme naučit.
Děti totiž často „zlobí“ proto, že chtějí něčeho dosáhnout (pozornost, akce, bonbony, televize, mobil…).
My děti dost často ignorujeme a pak, když začnou „zlobit,“ je buď potrestáme, nebo jim dáme, co chtějí.
Jsou pro nás hodné, když se své snahy vzdají, a to je nechceme naučit. Stejně tak je nechceme naučit, že aby něco získaly nebo něčeho dosáhly, musí se nejprve chovat špatně.
Zkuste pochopit, o co dítěti jde, když „zlobí“. Může jen potřebovat vaši pozornost. Může chtít něčeho dosáhnout viz výše, může také bojovat o moc, může vám chtít něco vrátit, nebo třeba prostě chce, aby ho všichni nechali na pokoji. Za každým chováním je skrytý cíl, o který dotyčnému jde, i když si ho třeba ani sám neuvědomuje.
A úplně nejlepší je preventivně hledat chvíle, kdy se dítě o něco snaží a povzbudit ho v jeho úsilí. Sledovat, kdy dítě dělá něco dobrého, zaměřit se na to a povzbudit ho. Zachycovat okamžiky dobrého chování a klidně je pak sdílet i s ostatními členy rodiny tak, aby vás dítě slyšelo (pochvala na doslech). Nedovolit, aby dítě získávalo pozornost jen negativním chováním.
Doporučuji aktivně si s dítětem hrát alespoň 10 minut denně, trávit co nejvíce času společně. Můžete dělat i pracovní sešity, hrát nejrůznější společenské hry a podobně.
Překvapení
Občas můžete udělat něco nečekaného způsobem, který posílí lásku vás i vašeho dítěte, a taky myšlenku, že život je zábava. Něco kooperativního a pozitivního. Když se děti perou, začít zpívat, dost možná se k vám přidají. Nebo se přidat lechtáním a praní se změní v lechtací zábavu. Cokoli vás spontánního a hravého napadne.
Pomáhat si
Dalším doporučením z oblasti chování je pomáhat si v rodině. Fungovat bez systému odměn a trestů, spíše na základě začlenění a vzájemné provázanosti – dítě jako člen rodiny, ve které si navzájem pomáháme. Nedělejte za dítě to, co už zvládá samo. Jednejte ve smyslu Montessori: pomoz mi, abych to dokázal sám. Dítě pak zažívá pocit úspěchu a vlastní kompetentnosti, když dokáže věci dělat samo. Nechte si od dítěte pomáhat. Moji kluci milují, když mohou prokázat svoji sílu a mužnost tím, že mi pomůžou třeba s něčím těžkým…
Brát chybu jako něco pozitivního
Dál doporučuji chybu brát jako pozitivní šanci pro růst. Chyba nám pomáhá v učení, nezabývejte se jí tedy moc dlouho a poučte se z ní pro příště.
Omezit nepříjemné situace - předvídat a trénovat na ně postupně
Děti dostává do stresu dlouhé čekání, dlouhé cestování, nakupování, nečekané změny a podobně.
Při dlouhém čekání udělají cokoli, jenom aby se nenudily. Při cestování je pro ně těžké vydržet třeba v autosedačce. Na tyto situace je třeba se dopředu připravit a zkrátit je na minimum.
Například nakupování se ale dá udělat i hravé. Dítě třeba může donášet věci, které potřebujete nakoupit, a tím spolupracovat. Nebo markovat u samoobslužné pokladny…
Když má nastat nějaká změna, je dobré o ní dítěti říct dopředu (v rámci hodin či minut – např.: ,,Za deset minut si budeš muset přestat hrát, jdeme ven…“). Pak zopakovat, že za pět minut, za dvě a hlavně časy opravdu dodržet.(!) Pozor na to, že když dítěti řeknete něco moc dopředu, bude se pořád ptát, kdy to bude, a může to pro něj být velmi stresující.
Čekání můžete u dětí cvičit třeba pomocí společných her.
S dětmi je dobré trénovat sociální dovednosti i dodržování bezpečného chování pomocí hraní modelových rolí. Př. Jak se chováme v bance, na poště atd.
Postupně se i naučíte předcházet situacím, v nichž vzniká záchvat vzteku nebo frustrace.
Pomoc s vytvořením struktury
Struktura a systematičnost dětem může opravdu pomoci. Můžete namalovat společně rozvrh činností; mít vizuální pomůcky, které pomohou s orientací v čase (v roce, měsíci, týdnu, dni); pomoci se sepsáním seznamu toho, co je třeba udělat, společně kontrolovat splněné. Používejte seznamy, upomínky, zakladače, rituály, myšlenkové mapy, vytvoření telefonního seznamu s adresami a fotkami, hodinky, budík, organizační aplikace v telefonu (třeba Google kalendář, Keep apod.). Zkuste spolu rozdělit větší úkoly na několik menších a zjistit, kdy a kde se dítěti nejlíp pracuje. (U stolu? S hudbou v uších? Zachumlanému v dece?…). My máme magnetický kalendář se dny v týdnu a rozvrhem aktivit, druhý s měsíci v roce, papírový dětský roční kalendář na zdi a používáme telefonovací hodinky.
Ukažte dětem kouzlo mnemotechnických pomůcek, používejte říkanky, básničky, písničky. Ptejte se přímo dítěte, co by mu pomohlo.
Dobrou pomůckou jsou také kuchyňské budíky, hodiny, časovače. Můžete si na nich nastavit délku hry, soutěžit s časem v oblékání, používat ho jako připomínku pro změnu situace (konec hraní, začátek večeře) apod. Nám se doma osvědčilo zadávat dětem některé činnosti přehledné a časově ohraničené. Třeba kočkování s tátou 🙂
Děti učíme udržovat pořádek, do boxů rozdělujeme věci podle tematických celků. Vytváříme různé plánky, přehledy, obrázkový seznam věcí na sbalení apod. Synové už si na víkendy +/- balí sami. A když něco nemají, tak se to nepo… 🙂
Toto je běh na dlouhou trať protože chaos, ztrácení a ničení věcí je u těchto dětí na denním pořádku. Stejně tak pomoc s úklidem jejich pokoje, šuplíků, na to vás prostě potřebují, jen to nedělejte za ně, ale spolu.
Dokončování
Pomozme dětem naučit se dokončovat práci. Nenechávejme je v činnosti samotné a uplatňujme zásadu: méně je někdy více.
Komunikace
Zdokonalovat naslouchání a používat oční kontakt
Když chceme s dítětem mluvit, je třeba za ním dojít a upoutat jeho pozornost. Podívat se mu do očí, lehce se ho dotknout a jasně a velmi stručně říct, o co jde. Učme ho naslouchat nám, ale naslouchejme pozorně i my jemu. Když nám něco říká, je dobré mu i zopakovat, jak jsme tomu porozuměli, a doopravdy ho vnímat.
Pokud na dítě voláme do jiné místnosti a ono u toho ještě dělá něco, co ho baví, asi nás prostě nebude vnímat. Ujišťujme se, že dítě pochopilo zadání a pokyny.
Podporovat vzájemný respekt
Dítě pozoruje, jestli se k sobě s respektem chovají rodiče, a cítí, zda se tak chovají k němu. Díky tomu se naučí kritickou dovednost – respektovat sám sebe a ostatní. Mluvme s dětmi s respektem, protože tak jak mluvíme my s ním, bude ono také mluvit s námi a s ostatními.
Jednání a logické důsledky
V konfliktních situacích je někdy nutné i jednat místo dlouhého mluvení. Bez vzteku, klidně a jasně. Chytit za ruku, něco prostě a jednoduše zastavit. Třeba kousnutí sourozence a podobně.
Využívejte také logické důsledky. Když si dítě odmítne vzít rukavice, tak mu pak může být zima. Děti se učí, že jejich jednání má logické následky a svět je konzistentní. ( A rukavice můžete mít s sebou v batohu 🙂 )
Úhel pohledu
Zkuste se na sebe občas podívat z úhlu pohledu dítěte. Když se nad tím totiž zamyslíme, z pohledu dětí s ADHD můžeme být často pomalí a nudní… 🤣 Ještě mnohem více tipů a informací najdete v e-booku Jak si poradit s náročnými dětmi, tak mrkněte 😉
Velmi doporučuji pochopit, za co dítě nemůže (viz článek), nechat se provést zástupným procesem Terapie Cesta, abyste se opravdu ocitli v kůži dítěte a pocítili, co se v něm odehrává, a díky tomu se na něj mohli dívat se soucitem a přijetím. Nám toto pomohlo na 100%.
Můžete získat i svůj online kurz Energetické rodičovství, který vás provede krok za krokem k narovnání vztahu s dětmi.
O autorce
Mgr. Petra Kolafa
Můj život je zasvěcen vztahům a dvěma úžasným, energickým synům, kteří jsou vzděláváni doma, přičemž jeden z nich čelí výzvě ADHD a je bez medikace. Tato cesta mi poskytuje hluboké poznání a nepřetržitou motivaci pro osobní růst a práci s emocemi. Proto si moje duše vybrala věnovat se Terapii, Józe a kreativitě. VÍCE SI MŮŽETE PŘEČÍST / POSLECHNOUT ZDE.
Úvodní 30 minutové sezení zdarma si rezervujte zde
Stáhněte si zdarma:
karty
emoční první pomoci
Co pro sebe můžete udělat, abyste se přepnuli do stavu uvolnění a léčení?
Vytiskněte si kartičky, rozstříhejte, zamíchejte a vytahujte ve chvílích, kdy vás emoce přemůžou.
Stáhněte si Karty emoční první pomoci ZDARMA I VY
Ochrana osobních údajů. Obchodní podmínky. O autorce.
Copyright ©2023 Petra Kolafa. Všechna práva vyhrazena.
Přidejte se mezi nás:
